Luxace čočky

Ke změně polohy čočky dochází z několika důvodů: trauma, přetrhání závěsných vláken tlakem exsudátu při zánětlivých procesech uveálního traktu, glaukom, katarakta, vrozená slabost závěsného aparátu čočky (dědičnost autozomálně recesivní, postižená plemena jsou teriéři – foxteriér, velšteriér, jagteriér, tibetský teriér, tibetský španěl, nejčastěji ve věku 3-4 let, postižení je bilaterální). Změna polohy čočky může být částečná (subluxace),  kdy čočka aspoň z části zůstává ve fossa hyaloidea, nebo úplná (luxace), kdy čočka zcela opustí fossa hyaloidea a dostává se do přední oční komory (luxacio lentis anterior) nebo do sklivce (luxacio lentis posterior). Mezi nejčastější klinické příznaky patří zpomalený pupilární reflex, bolestivost oka, fotofobie, hyperémie spojivek, zvýšený nitrooční tlak, pohyb (chvění) duhovky a čočky při pohybech oka, někdy viditelná korona kolem rovníku čočky (pokud je závěsný aparát porušen kolem celého obvodu čočky).

Při luxaci čočky do přední oční komory je čočka před duhovkou, může zcela nebo částečně pupilu zakrývat. Pokud se čočka dotýká zadní plochy rohovky, dochází k edému rohovky a jejímu zákalu. Dochází ke zvýšení nitroočního tlaku. Terapií volby je extrakce čočky, celkové podávání antibiotik, kortikoidů (proti tvorbě fibrinu)a manitolu (snížení nitroočního tlaku). Lze se také pokusit o zatlačení čočky dozadu přes pupilu a dále medikamentózní terapii.

Luxace čočky do sklivce způsobuje zvýšení nitroočního tlaku. Může dojít k tomu, že čočka se opírá o zadní plochu duhovky, tlačí ji dopředu, uzavírá se iridokorneální úhel a tím se zvyšuje nitrooční tlak. Extrakce čočky, která luxovala do sklivce je velmi náročná, je zde velké riziko výhřezu sklivce, nebo riziko pádu čočky do sklivce. Proto se často volí medikamentózní terapie, kterou snižujeme nitrooční tlak. Miotika dlouhodobě + protizánětlivé léky. Komplikací je chronická uveitida, glaukom nebo odchlípení sítnice.

V našem případě se jedná o osmiletou fenku kokršpaněla, která má oboustrannou kataraktu. Do ordinace přišli s akutním nástupem bolestivosti pravého oka, jeho přivíráním, začervenáním a mírným výtokem z oka. Nebyli si vědomi nějakého úrazu oka. Klinické vyšetření: pravé oko – chemóza spojivek, hyperémie spojivek, blefarospasmus, mióza, IOP (nitrooční tlak) 7, Schirmer 10mm/min, fluorescei  barvení rohovky negativní, bez záchytu cizího tělesa v oku, levé oko – klidné, IOP 14. Z důvodu miózy nebylo možné posoudit stav čočky, pupila nereagovala ani na podání rychle působících mydriatik s krátkým účinkem. Pracovní diagnóza byla uveitis anterior. Terapie: lokálně antibiotika, kortikoidy, atropin, umělé slzy. Následující den bylo oko klidnější, bez chemózy spojivek, mírná hyperémie stále, IOP 5, mióza, pozorovali jsme ale rozdílný pohyb čočky oproti pohybu bulbu, UZV – potvrzena luxace čočky do sklivce. Stav byl tedy vyvolán luxací čočky a následkem luxace vyvolaná uveitis. Postupně se pupila dostala do mydriázy, čočka byla viditelná a její luxace do sklivce zcela potvrzená – viz. video – čočka ležící dole ve sklivci. IOP se také zvyšovalo z 5 na 19 až 44. Léčba byla korigována. Po odeznění uveitidy jsme léčbu upravili, aby nedošlo ke zvratu do glaukomu, případně přesunutí luxované čočky přes otevřenou pupilu do přední oční komory. Kortikoidy jsme nahradili nesteroidy, mydriatika miotikem, ponechali antibiotika a umělé slzy. Momentálně je stav oka stabilní, oko bez bolestivosti, spojivky bez hyperémie, pupila v mióze, IOP 12. Majitel je seznámen s možnými riziky v podobě glaukomu nebo opakování  uveitidy.